Popis události

Rok 1945 – v neděli 6. května v 9 hodin dopoledne vjela do Kolovče vojska USA a dále pokračovala k Plzni. Byli to vojáci 3. armády pátého sboru druhé divize. V obci zůstal oddíl dělostřelecké baterie se šesti houfnicemi a družstvo se dvěma letadly typu Pipper, a to na lukách pod hřbitovem. Další vojáci byli ubytováni po domech a zůstali zde do 13. října 1945.

Po politických změnách v roce 1948 přestaly být pomníky Američanům žádoucí a na popud komunistů se připravovalo jejich odstranění.

V březnu 1950 proto tři kolovečtí odvážlivci v noci tajně pamětní desku sňali a ukryli, aby předešli jejímu úřednímu odstranění.

Po 18 letech, v roce 1968, v době nadějného uvolňování, se počátkem května deska na památníku opět objevila. Zůstala tam však jen do roku 1972. Aby se opět předešlo zničení desky během normalizace, dva jiní občané Kolovče ji opět tajně sňali a ukryli. Odplatou bylo šetření v obci a byl rozebrán celý památník.

Po dalších 18 letech, v roce 1990, byl po pádu komunismu celý pomník znovu obnoven, jen pouhé čtyři metry od původního místa. Pomník se nachází v samotném středu obce, u křižovatky naproti domu č.p. 41. Zdobí jej deska s nápisem „Na paměť osvobození Kolovče armádou U.S.A. 6. května 1945”.

Vzpomínky pamětníka

Další pamětník z Koloveče, pan Jan Kufner vzpomíná na dění v roce 1983, když Američané zavítali na Chodsko. V té době už nestál na místě původní pomník, který osvobození Kolovče armádou USA připomínal, a tak přivezli dřevěnou stoličku a na místě zrušeného památníku ji umístili i s věncem. Jenže přišel tehdejší předseda Národního výboru a vykázal je. Jeho chování Kufnera rozčílilo natolik, že mu s kamarádem před dům barvou namalovali hanlivé nápisy. „Odvezli mě do Domažlic na StB. A ve čtyři hodiny ráno řekli, že už můžu jít domů, až to všechno podepíši,“ vypráví.

Když se zeptal, zda dostane zpět bundu a boty, odpověď zněla, že se jedná o předměty doličné. „Pak mě vyšoupli za okres a v ponožkách jsem měl pochodovat šestnáct kilometrů,“ vypráví. U soudu ale podle svých slov nedopadl zle: „Šest měsíců snížení platu a dva roky podmínka.“