„Málokterá obec se může pochlubit tím, že jejich devět občanů bylo za války v odboji.
Jsou to: Josef Kapic, Josef Buršík, Jiří Knopf, Josef Knopf, Vavřinec Strecker, Štěpán Holl, Pavel Tauber, Karel Kreuz a Jakub Kreuz jsou jména, která Postřekovští nikdy nezapomenou.
Josef Buršík. si dokonce za války vysloužil vyznamenání Hrdina Sovětského svazu. V roce 1949 byl ale na základě vykonstruované zrady odsouzen a vězněn. Díky přátelům se mu podařilo uniknout do V. Británie. V roce 1990 byl rehabilitován a jmenován do hodnosti generálmajora. Zemřel 30. června 2002 v britském Northamptonu a teprve posmrtně mu byl v roce 2005 udělen řád Bílého lva – nejvyšší státní ocenění České republiky. Postřekovští mu v roce 2003 odhalili pamětní desku.
Hrůzy války se nevyhnuly ani lidem, kteří zůstali v Postřekově. Dne 9. září 1944 byl v Postřekově smrtelně postřelen učitel Jan Čáp. Rodák ze Soběslavi po studiích požádal o místo v pohraničí, pro svůj ryze český charakter ale nebyl oblíben. Němci jej sledovali a několikrát přeložili. Po okupaci Postřekova byl pro vlastenecké smýšlení propuštěn a měl být přeložen jinam.
Protože schvaloval atentát na Hitlera a pro styky se zajatci byl udán a zatčen. Spoutaného jej německý četník vedl do Klenčí, Čáp se pokusil utéct, ale byl střelen do hlavy. Zemřel v domažlické nemocnici. V posledních dnech války zažil Postřekov další šok. Po osvobození americkou armádou dne 2. května byla z postřekovských mužů zřízena pořádková služba. Ta prohledávala okolní německé vesnice a hledala zbraně.
Dne 4. května se hlídka vydala do Pařezova, kde zabavila u civilistů několik pušek. Cestou zpět na začala na hlídku z lesa Červený vrch střílet německá armádní jednotka SS. Dva z hlídky, Josefa Řezníčka a Jiřího Kohouta, Němci zajali a mučili ve škole v Otově.
Následující den je kolem 6. hodiny popravili v místní pískovně. Jakub Krutina, Václav Gibfried, Josef Beroušek a Václav Pacík byli zabiti večer předtím, když se je pokoušeli osvobodit. Po této události následoval přepad americké jednotky a ústup Němců.
Na Postřekov a jeho obyvatele jistě nikdy nezapomene Eva Erbenová. Na konci války bylo této židovské dívence 15 let a došla sem s pochodem smrti z koncentračního tábora v Osvětimi. Život jí zachránilo, že omdlela a místní lidé ji včas našli, schovali ji a starali se o ni. Konec války prožila u rodiny Jahnů, na kterou dodnes vzpomíná jako na vlastní rodinu. Eva Erbenová se po válce odstěhovala do Izraele. Na Postřekov ale nikdy nezapomněla, a nakonec se stala jeho čestnou občankou. Čestné občanství jí bylo uděleno v roce 2001 za propagaci Postřekova ve filmu O zlém snu, který vypráví o její záchraně.
Josef Buršík (11. září 1911 – 30. června 2002) byl český odbojář, generál, disident a politický vězeň. Za 2. světové války bojoval s 1. československým samostatným polním praporem (1. československý samostatný polní prapor), později reorganizovaným na 1. československou samostatnou brigádu (1. československá samostatná brigáda). Byl vyznamenán Zlatou medailí Hrdiny Sovětského svazu.
Po válce byl Buršík v Československu pronásledován komunistickými úřady. Byl uvězněn a zbaven všech válečných vyznamenání, kromě vyznamenání Hrdina Sovětského svazu. Buršíkovi se podařilo uprchnout a probojoval se na západ. Nejprve žil v západním Německu, poté ve Spojeném království. Působil v organizacích na pomoc českým a slovenským uprchlíkům. V 50. letech vydal své paměti „Nelituj oběti“. Po sovětské invazi do Československa na jaře 1968 Buršík na protest vrátil medaili Hrdiny Sovětského svazu.
Přes přetrvávající zdravotní problémy žil v pozdějších letech až do pádu komunismu v Československu a byl i oficiálně „rehabilitován“ a povýšen do hodnosti generálmajora v Armádě ČR. Byl také vyznamenán Řádem bílého lva a Řádem Milana Rastislava Štefánika.
Zemřel v roce 2002 v Northamptonu v Anglii a byl pohřben se všemi vojenskými poctami. Jeho vnuk stejného jména je profesionální fotbalista, který hraje za Stoke City a Anglii U21.