O záchraně koní z hostouňského hřebčína natočili Američané v roce 1963 film Miracle of the White Stallions (Zázrak bílých hřebců), který odkazoval na bílou barvu lipicánů ze slavné vídeňské jezdecké školy. Starostové obcí, ve kterých se Operace Kovboj odehrávala, se o ní dozvěděli až v roce 2006 od nadšenců mapujících zamlčovanou historii osvobození americkou armádou.
Když se v dubnu přesunuly závěrečné boje druhé světové války na území naší republiky, bylo prvořadým úkolem uchránit chov vzácných koní před nelítostnými důsledky války. Hostouňští němečtí vojenští veterináři – Dr. Rudolf Lessing a Dr. Wolfgang Kroll – se odvážili ke smělému činu. Překročili hranice bývalé ČSR, kontaktovali velení americké armády a přednesli svoji prosbu a žádost na záchranu vzácných koní,
Shodou okolností v té době velitelství kavaleristů ve zmíněné oblastí plánovalo svoji vlastní akci. Spočívala ve vysvobození britských, francouzských a amerických vojáků z německého zajetí. A tak se nakonec americký velitel 2. jezdecké skupiny plukovník Charles H. Reed – duší zcela oddaný kavalerista – nakonec rozhodl spojit osvobození zajatců i záchranu vzácných koní v jedinou akci.
Pověřil kapitána Stewarta, aby se spolu s německými veterináři přesunul do Hostouně a dojednal s německým velením vojenské vyklizení prostorů v okolí hřebčína, dvorů a ve směru požadovaného odsunu koní. Stejně tak byla učiněna i jakási „gentlemanská dohoda“ o zastaveni veškerých bojů v již zmíněném prostoru. S ohledem na bezvýchodnost situace v samotném závěru války německé velení s návrhem souhlasilo. 28. dubna 1945 zaútočil Troop „C“ 42. squadrony na Bělou nad Radbuzou a Troop „A“ téže squadrony posílen o další čety bez jakýchkoliv problémů obsadil Hostouň i ostatní stáje v přilehlých obcích.
Dalo by se říci, že polovina úkolu byla splněna. V obci zůstala třicetičlenná americká jednotka pod velením podplukovníka Billa Quinlivanse. Z vojáků se najednou stali cowboyové a ošetřovatelé koní – vždyť i následná akce nesla krycí název „Cowboy“. I když válka pokračovala dál, byl připravován plán na vlastní přesun koní za hranice. Jakmile po devíti dnech, 7. května 1945, došlo konečně ke kapitulaci, nestálo již realizaci plánu nic v cestě. Dne 15. května začal transport koní přes šumavské hvozdy do Schwarzenbergu a odtud přes Sankt Martin u Neustadtu do italského Janova.
Část lipicánů se později navrátila zpět do Hofburgu, ale i do slovinské Lipice, zatímco menší část byla převezena do USA. V roce 1946 se v deníku americké armády Stars and Stripes objevila fotografie těchto koní v armádním výcvikovém středisku ve Virginii. Ale to již bylo rok po válce a odsunutí koně a stejně tak i ti, kteří s nimi přišli do styku, mohli žít klidně a svobodně.