Pamětní deska umístěná na budově radnice s nápisem "Dne 5. května L.P.1945 byly Klatovy osvobozeny od německé nadvlády severoamerickými vojsky III. armády gen. C.S. Pattona. Na paměť budoucím věnováno obcí města Klatov.
Klatovský region byl v prvních májových dnech roku 1945 svědkem často lítých bojů mezi postupujícími jednotkami americké armády a německou obranou šumavských hřebenů. V polních opevněních proti postupujícím jednotkám amerických 90. a 2. pěší divize stála různorodá směsice německých branců v jednotkách Wehrmachtu, zbraní SS, Hitlerjugend, opomíjené domobrany Volkssturm a nacistických spojenců, např. maďarských a běloruských jednotek nebo exotických indických dobrovolníků bránících okolí obcí Srní a Prášily.
Cesta k osvobození Klatov začala v šumavských průsmycích, které po těžkých bojích na přelomu dubna a května 1945 ovládly pluky 90. pěší divize a otevřely tak cestu do vnitrozemí. Při nich zaznamenali osvoboditelé četné ztráty techniky, bohužel i lidských životů. Pro zlomení odporu museli Američané využít své absolutní letecké převahy a těžkého dělostřelectva. Jelikož se tyto průsmyky od října 1938 nacházely na území Německa, často se na americké oběti z bojů o Šumavu zapomíná
Zlom nastal ve dnech 4.–5. května, kdy páteř německé obrany regionu, 11. pancéřová divize, odjela v plné zbroji z Chudenic přes Všeruby a Sv. Kateřinu do amerického zajetí. Po poledni 5. května se Klatovy vystoupením místního odboje přidaly k povstání a zástupci Revolučního národního výboru začali dojednávat podmínky kapitulace okupační moci ve městě. Podpořil je v tom i důstojník americké zpravodajské služby s kořeny v Československu Frank Binder. Jeho mise pomohla zajistit slib velitele posádky v Klatovech majora Horna, že jednotky Wehrmachtu se stáhnou do kasáren a vyčkají bez odporu příjezdu americké armády, kterým se pak vzdají. Tím se rozpadla plánovaná německá obrana města.
Obávaní příslušníci služeben gestapa a Sicherheitsdienstu uprchli a proti povstání se postavila pouze místní jednotka Volkssturmu. Její příslušníci v posledních hodinách války zastřelili v okolí dnešního kruhového objezdu u Mercandinových sadů několik klatovských občanů. Přítrž tomuto zbytečnému krveprolití učinil velitel místní posádky Wehrmachtu major Horn. Klatovský prapor Volkssturmu se proto rozpadl, jeho velitel Jankowski z města zmizel a zůstal jedním z dodnes nevypátraných nacistických válečných zločinců. Odpoledne v sobotu 5. května začal ze dvou směrů koordinovaný postup amerických jednotek přes protektorátní hranici směrem na Klatovy. Pravé křídlo, útočící od Javorné, tvořili vojáci 90. pěší divize „Tough Ombres“, levé křídlo, postupující od Kdyně, muži 2. pěší divize „Indianhead“. Ve městě nastal klid zbraní a napjaté očekávání příjezdu amerických jednotek. Téměř současně dorazily oba proudy osvoboditelů do města - ve směru od Běšin vojáci 90. pěší divize a od Beňov muži 2. pěší divize. Ve 21.25 hodin v sobotu 5. května předal major Horn kapitulaci německé posádky Američanům. K zajištění města došlo velice rychle a ve 21.30 hodin ukončily americké jednotky další postup.
K obsazování dalších obcí spadajících správně do katastru města Klatovy a postupu hlavního proudu na Plzeň došlo až v neděli 6. května 1945.
Do těchto operací se nečekaně zapojila i průzkumná četa Rudé armády, která přijela ke Klatovům ve směru od Nepomuku a Plánice. Tito vojáci jako první spojenci vstoupili do obce Čínov, kde zůstali následujících několik týdnů posádkou. Klatovy tak fakticky osvobodily dvě hlavní spojenecké armády, americká a sovětská.
Na bývalé vojenské střelnici ve Spáleném lese v Lubech u Klatov probíhaly od 31. května do 3. července 1942 popravy osob odsouzených po atentátu na Reinharda Heydricha k smrti stanným soudem gestapa. Odsouzeni byli za „schvalování atentátu“, podporu parašutistů a jinou odbojovou činnost.
Prvním popraveným byl 31. května 1942 štábní rotmistr čs. armády Bedřich Přetrhdílo, který před popravou vykřikl: „Ať žije československá republika!“. Další důstojníci z vojenské odbojové organizace Obrana národa tady byli popraveni 22. června 1942.
Ve dnech 29. - 2. července byli v Lubech u Klatov popraveni obyvatelé Bernartic, kteří podporovali parašutisty z výsadkové skupiny Intransitive (rodina Doubkova, Lukešova, Krzákova, Tupého, Tomkova). Rodina Viktorova z Věšína popravená 1. července poskytla pomoc četaři Bohuslavu Grabovskému (Intransitive) na cestě do Bernartic.
Popravy prováděli příslušníci praporu ochranné policie (Schutzpolizei) z Klatov, těla byla ke spálení odvážena do krematoria v Plzni.
Celkem bylo popraveno 73 lidí, z nich 17 žen. Nejvíce 29. června 1942 - celkem 15 lidí.
Pamětní deska je umístěná na budově radnice a nese nápis: "Dne 5.května L.P.1945 byly Klatovy osvobozeny od německé nadvlády severoamerickými vojsky III. armády gen. C.S. Pattona. Na paměť budoucím věnováno obcí města Klatov. (To future generations in remembrance of the liberation of Klatovy on 5th may 1945 from the german oppressors by general C.S. Patton´s third U.S.Army.)"
V těsné blízkosti této pamětní desky je umístěna další pamětní deska tentokráte děkující za osvobození Československa Sovětské armádě.
Nedaleko od obou je další deska, v pořadí už třetí, na paměť obsazení 21.srpna 1968 vojsky Sovětského svazu...
Jak podivné dějiny, tak podivné sousedství pamětních desek, byť absurdně pravdivých.